Magicky působí pozůstatky dávné civilizace nuragů, která po sobě na ostrově zanechala tisíce kamenných staveb. Původní obyvatelé a jejich jedinečná kultura byly bohužel v průběhu tisíciletí vytlačováni četnými dobyvateli hluboko do vnitrozemí. Ve vesničkách v srdci Sardinie jistě pochopíte, jací byli a jsou praví Sardové. 

Začněme dávnou historií. Podle posledních průzkumů se první přítomnost člověka na Sardinii datuje do období před 450 000 lety. Lidé se zde v této době živili lovem a sběrem potravy. V období staršího neolitu, cca 6000 před Kristem, se velice změnil způsob života obyvatel ostrova, a to díky zemědělství, chovu dobytka, výrobě nástrojů z obsidiánu, minerálu podobnému sklu, a výrobě keramiky.

Než začneme vyprávět o civilizaci Nuragů, zmíníme alespoň dvě významné sardinské kultury. Podle jména jeskyně na území Mora v oblasti Sassari, kde byly provedeny první archeologické vykopávky, byla pojmenována kultura Bonu Ighinu, která se na Sardinii objevila v období středního neolitu, cca 4000 – 3000 před Kristem.. Tato kultura, založená na zemědělství i obchodu, uctívala Bohyni matku, jejíž sošky byly nalezeny v typických jeskynních hrobech.

Kultura Ozieri, pojmenovaná rovněž po místě vykopávek v jeskyni San Michele u Ozieri, je jednou z nejvýznamnějších sardinských kultur a pochází z období cca 3400 – 2800 let před Kristem, tedy z období konce neolitu. Lidé v této době začali těžit a zpracovávat kovy, jako je měď, olovo a stříbro. Pohřbívali své zesnulé do hrobek vytesaných do skály, kterých se na Sardinii dochovalo na tisíce. Tyto hrobky byly pozdějšími obyvateli ostrova nazvány domus de janas, což znamená „obydlí víl“. Nechápali jejich původní pohřební účel, ale věřili, že to jsou příbytky, ve kterých sídlí víly.

Nejčetnější památky nám na Sardinii zanechala nuragská civilizace, která se stala symbolem Sardinie. Vskutku, bez nuragů by Sardinie nebyla Sardinií… Nuragská civilizace se objevila cca 1800 před Kristem a dodnes nám ji na ostrově připomínají tisíce obrovských kamenných věžových staveb. Předchůdci nuragů byli lidé kultury Bonnanaro, nazvané podle jména obce v oblasti Logoduro, kteří na ostrově žili ve starší době bronzové (1800 – 1600 před Kristem). Období civilizace nuragů můžeme datovat zhruba mezi léta 1800 a 300 před Kristem. V počáteční fázi nuragové stále využívaly pohřebiště domus de janas a stavěli menhiry. Později, zhruba od roku 1200 před Kristem, začali nuragové stavět své typické věžovité stavby, podle nich nazvané nuragy. Nuragy byly postavené z velkých opracovaných kamenů, které byly vršené bez pojiva na kruhové základně někdy až do výšky 20-ti metrů. Uvnitř nuragu vybudovali jednu nebo více místností nad sebou, které zastřešili falešnou kopulí. Jednodušší nuragy jsou ve formě jedné věže, komplexnější sestávají ze systému několika dalších věží. Centrální nurag byl obklopen vesnicí z kamenných chýší a sloužil především k obranným účelům, ale rovněž i jako obydlí vůdce kmene. Na Sardinii se dochovalo do dnešních dnů na 7.000 nuragů, přičemž nejznámější jsou nuragský komplex Su Nuraxi u Barumini, nurag Sant’Antine z oblasti Torralba a nurag Losa z obasti Abbasanta. Největší počet nuragů se dochoval především ve vnitrozemí a na středozápadě ostrova. Nuragové stavěli kromě nuragských věží také tombe dei giganti (v překladu „hrobky obrů“), které sloužily jako hromadná pohřebiště a byly vytesané do skály ve formě býčí hlavy, pro uctění boha býka. Kult vody se odrážel ve stavbách pozzo sacro (v překladu „posvátné studny“). Během zlatého věku nuragské civilizace (cca 10. – 8. stol. před Kristem) se nuragská civilizace dále rozvíjela, společnost se více specializovala, rostlo množství obchodu především s mykénskou a kyperskou populací, vyráběly se předměty z bronzu, např. proslulé bronzové sošky bronzetti, představující členy nuragského společenství. V tomto období žilo na Sardinii podle odhadů na 250.000 obyvatel. Tohoto zalidnění se podařilo opět dosáhnout až v 15.stol po Kristu! Po zlatém věku nuragské civilizace nastalo období úpadku, zapříčiněné dobyvatelskými snahami středomořských mocností jako byli Kartiginci a Římané.

Nejznámější nurag na Sardinii – Su Nuraxi

Nejzachovalejší, mimořádně architektonicky propracovaný a nejvíce obdivovaný je nuragský komplex SU NURAXI u městečka Barúmini, podle kterého se označuje jako nurag Barumini. Su Nuraxi v nářečí sardštiny znamená jednoduše nurag; su je člen a nuraxi označuje nurag. Nurag se nachází ve vnitrozemí na jižní části ostrova na úpatí náhorní plošiny Giara di Gesturi. V roce 1997 byl nurag Su Nuraxi prohlášen památkou světového kulturního dědictví UNESCO.

Tato pevnost byla opěrným bodem strategického systému, jehož součástí byly další nuragy rozeseté po úbočích náhorní plošiny. Charakteristické je použití místního kamene - převážně čediče a vápenatého slínu. Komplex byl tvořen v několika stavebních fázích.

První fáze výstavby spadá do střední až mladší doby bronzové (od konce 15.stol. před Kristem po začátek 13. století po Kristu). Byla postavena středová věž ve tvaru komolého kužele, která byla obehnána baštou. Tato hlavní věž měla u základů průměr 12 metrů, 3 patra a terasu, která byla ve výšce 19 metrů. Bašta byla tvořena čtyřmi věžemi, které byly spojené rovnými stěnami. Věže bašty měly 2 podlaží a byly vybavené dvěma řadami střílen. Na celém stavbě nuragu byly upevněné římsy, které podpíraly ochozy se střílnami. Promyšlený byl rovněž vertikální systém spojení, který využíval schodišť, sešikmených průchodů vysekaných do zdí a můstků k vyvýšeným vchodům. Uvnitř stavby nuragu se nacházel také dvůr polo-elipsového tvaru, kde byla umístěna 20 metrů hluboká studna s pramenitou vodou. Další fáze výstavby se datuje do mladší až pozdní doby bronzové (od počátku 13.stol.před Kristem do konce 12.stol. před Kristem). Kvůli problémům se statikou, zapříčiněným rozpadáním slínu, bylo zapotřebí obehnat celou stavbu nuragu 3 metry širokou kamennou zdí. Kolem celého komplexu bylo v letech 1210 až 1100 před Kristem vybudováno na 200 dalších obytných staveb pro rozrůstající se obyvatelstvo. Nuragská vesnice se dále rozvíjela v době železné (od počátku 9.stol. před Kristem po počátek 7.stol.před Kristem), kdy se obyvatelé začali snažit budovat urbanistické uspořádání: objevily se uličky, systémy vodovodu a kanalizace, a domy začaly mít centrální atrium někdy se studnou. Koncem doby bronzové byl komplex z velké části zničen, poté byl dlouho neobydlen, až byl znovu využit Puny a Římany (od 5.stol před Kristem po 3.stol. po Kristu) jako obydlí, pohřebiště a posvátné místo.

Nurag Su Nuraxi byl jako první z nuragu odhalen archeologickou vědeckou metodou, a to v padesátých letech 20.století archeologem Giovannim Lilliuem, doyenem sardských archeologů.

Až budete putovat po Sardinii a objevovat její kouzla, dozajista bez hledání natrefíte na několik nuragů, pradávných strážců ostrova. Ale nenechte se uchlácholit pouze pohledem zvenčí, projděte s průvodcem útrobami těchto dokonale propracovaných staveb. Rázem se budete cítit o 3000 let mladší…

časopis Země Světa, text Lenka Křišťálová