Lokalita V Gadoni, mezi Barbagii di Belvì a Seui, leží klenot průmyslové archeologie, tisíciletí historie hornictví, od neolitu po moderní éru.
Velká stránka historie: zde nuragičtí lidé extrahovali podstatnou složku bronzu a ten pak následně odlévali do forem sošek, nástrojů, šperků a zbraní. Funtana Raminosa, jedno z nejbohatších nalezišť mědi v Evropě, je jednou z osmi oblastí, které tvoří geo-minerální park Sardinie, zařazený mezi geoparky UNESCO, skanzen a podzemní muzeum, které lze po domluvě navštívit se stále ještě funkčními stroji, v té době avantgarda a do současnosti dochované ve výborném stavu. Měděná studna se rozkládá na ploše asi 150 km² a je 10 km od Gadoni, horské vesnice uhnízděné v Barbagii di Belvì, jejíž historii, ekonomiku a identitu představuje.
Od pravěku bylo hlavním představitelem středomořské metalurgie, po Nurázích bylo místo využíváno Féničany a Kartáginci, poté Římany: byly zde nalezeny nástroje, ingot a pozůstatky horníka z doby královské. Dva ze současných 150 tunelů odkazují na starověká dědictví, fénické a římské galerie. Oblast byla v 8. století snad také navštěvována Saracény, jak potvrzuje název Rio Saraxinus, přítoku Flumendosy, na jehož levém břehu v hlubokém a svěžím údolí stojí těžební závod.
První, kdo zahájil pátrání po vykopávkách a kultivaci, byl v roce 1517 Španěl Pietro Xinto. Římské štoly objevili průzkumníci na konci 19. století, zatímco skutečná průmyslová činnost sahá až do počátku 20. století. Moderní doba měděná viděla španělské, belgické, francouzské, italské a dokonce i americké společnosti jako protagonisty v průběhu téměř celého století. V roce 1915 byla koncese svěřena francouzské společnosti, která významně investovala do modernizace těžebních systémů a vybudování mechanické prádelny, která byla uvedena do provozu v roce 1920 s experimentováním flotačního systému na úpravu směsných minerálů.
V roce 1936 přešel důl na společnost Società Anonima Funtana Raminosa, která přispěla ke zrodu hornické vesnice se školou, klinikou, obchodem a kaplí zasvěcenou svaté Barboře. Ve 40. letech 20. století byl komplex svěřen společnosti Cogne, která postavila kilometrovou lanovku pro přepravu minerálu do Taccu Zippiri, po níž následovala v roce 1956 druhá, která přepravu dále optimalizovala. V té době v závodě pracovalo 300 dělníků, až do 60. let 20. století, kdy začala těžební krize uzavřením mnoha závodů, včetně uhelných dolů v nedalekém Seui. Bylo vynaloženo veškeré úsilí k záchraně podniku, dokonce byla postavena továrna na zpracování nerostů s kapacitou tisíc tun denně. Zprovozněna byla v roce 1982, fungovala však pouhých osm měsíců: Funtana Raminosa byla uzavřena v roce 1983.
Skupina 19 horníků obsadila vrty a zůstala 20 dní 400 metrů pod zemí. Cílem bylo zabránit definitivnímu uzavření nebo alternativně přeměně závodů. Dnes jsou bývalí horníci průvodci po stezkách, přístupných veřejnosti od roku 2020: vyzbrojeni helmou si poslechnete jejich svědectví a pozorujete těžební místa s úpravnami nerostů, část ze 150 tunelů, povrchové výkopy, prádelnu zanechanou tak, jak byla posledního pracovního dne, lanovku, malé železniční vláčky, mechanické lopaty, vrtačky, nesčetné množství nářadí, nástroje poznamenané časem, aby si připomněly tvrdou práci, střípky historie hornictví, které následují jeden po druhém mezi tunely, jako by se zastavil čas.
Kapky vody jako soundtrack a barvy skalních stěn, od elektrické modré po čistě bílou, jako pozadí. Podél silnice směrem ke vjezdu do dolu uvidíte vesnici s řadovým ubytováním a službami, od kanceláří po jídelnu, od kostela ke škole, od ošetřovny k obchodu až po budovu řízení dominující závodům na malém kopci. Všude kolem pohádkové prostředí, vyřezávané v čase, ve kterém se prolíná nádherná příroda a industriální architektura.