1/2 dne - okruh přibližně 50 km

Stará čtvrť San Pietro ve městě Nuoro sestupuje k náměstí Piazza Sebastiano Satta. Náměstí navrhl Costantino Nivola roku 1967 a vyznačuje se kontrastem žulových soch a dřívější architektury, převážně z 18. a 19. období, například básníkův rodný dům. Budovy jsou natřené na bílo a na dlažbě jsou rozestavěny velké žulové kvádry. Nivola umístil do malých výklenků bronzové sošky (originály jsou uloženy v MAN), znázorňující básníka v různých životních etapách. Nedaleko, v budově z 19. století pod číslem 15 v ulici Via Satta, za třídou Corso Garibaldi, sídlí MAN-Museo d’Arte della Provincia di Nuoro (Muzeum umění provincie Nuoro). Muzeum bylo slavnostně otevřené roku 1999. V prvním a ve druhém patře si můžete prohlédnout na stovku děl sardinských umělců z 20. století, vybraných ze sbírek čtyř úřadů města Nuoro: Provincie, Radnice, Obchodní komory, EPT. Zmínku si zaslouží malby a sochy umělců jako jsou Francesco Ciusa, Antonio Ballero, Giuseppe Biasi, Mario Delitala, Carmelo Floris, Giovanni Ciusa Romagna, Costantino Nivola.

Naopak přízemí a poslední patro jsou určeny pro dočasné výstavy. Projdete třídou Corso Garibaldi směrem k náměstí Piazza Giovanni a znovu přejdete náměstí Piazza Vittorio Emanuele II, pak půjdete ulicí via Guerrazzi a dorazíte na ulici via Antonio Mereu, kde se nachází Muzeum sardinských lidových tradic a života. Prohlídka muzea zahrnuje 18 sálů, ve kterých jsou vystaveny oděvy a předměty ze života a řemeslné výroby Sardinie. Dochovaly se tradiční oděvy z různých měst, především z Barbagie. Barevné látky, střih a pečlivé výšivky charakterizují tradiční oděvy jednotlivých měst. Koberce, přikrývky, přehozy na truhly, mošny jsou zhotoveny různými technikami. Další významná sbírka je věnována zlatnictví: knoflíky, špendlíky, náhrdelníky, náušnice, relikviáře, amulety. Sbírka zahrnuje také řadu tradičních chlebů a zákusků, vyřezávané židle a lavice s truhlicemi, košíky z různých materiálů, dechové nástroje obecného, řadu předmětů každodenního života, jako jsou formy na chléb, poháry z kostí a klů, tykvové polní lahve. Velmi zajímavá je také sbírka tradičních masek karnevalu z Barbagie. Když se vrátíte ulicí Via Mereu, dojdete k velkému náměstí, kterému dominuje katedrála Santa Maria della Neve. Byla postavená v letech 1833 až 1854 podle projektu a pod vedením mnicha jménem Antonio Cano. Vyznačuje se neoklasicistickou fasádou a nacházejí se v ní velmi vzácná díla, jako jsou tabule ulice Via Crucis malované umělci jménem Carmelo Floris a Giovanni Ciusa Romagna.

Když ale půjdete z náměstí Piazza Giovanni vlevo ulicí Via Asproni, dojdete k muzeu spisovatelky Grazia Deledda (Museo Deleddiano), číslo popisné 42 ulice Via Grazia Deledda. Nachází se v rodném domě spisovatelky a můžete si zde prohlédnout osobní věci, fotografie, dopisy, první italské a zahraniční vydání jejích děl, rukopisy, poznámky k tisku a různá další svědectví jejího života a činnosti, dále kopii diplomu, kterým jí byla roku 1926 udělena Nobelova cena za literaturu. Když pak projdete ulicí Via Chironi, dojdete na třídu Viale della Solitudine, kde stojí kostel Chiesa della Solitudine, postavený podle projektu architekta jménem Giovanni Ciusa Romagna v letech 1947 až 1954 na místě předchozího kostela ze 17. století, který si Grazia Deledda oblíbila, a od roku 1959 je zde pochovaná. Kostel si zachoval jednoduchost, kterou spisovatelka z Nuora popsala, a je obohacen dílem Eugenia Tavolary, autora velké bronzové brány, ulice Via Crucis, tabernáklu, svícnů a kříže. Když se vydáte z města Nuoro po SS 129, po 21 Km dojedete do centra Galtellì, které hrálo významnou roli ve středověku, když bylo sídlem diecéze. Na okraji města, uvnitř zdí hřbitova, stojí nedokončená katedrála a starý kostel San Pietro, zdobený freskami ze 13. století a popsaný spisovatelkou v románu Canne al vento. Po 21 Km po silnici SS 125 dojedete do Dorgali, proslaveného turistického střediska, kde se nachází muzeum Museo Fancello. Je umístěno v budově Casa Dore na třídě Corso Umberto a věnované hrnčíři z Dorgali jménem Salvatore Fancello, který zemřel roku 1941 za druhé světové války. Sbírka zahrnuje část jeho bohaté výroby. Významná je malba velkých rozměrů, zhotovená u příležitosti svatby jeho přítele, sochaře Costantina Nivoly, která zobrazuje venkovské scény s bájnými zvířaty.