V plánu máme prohlídnout si Sardinii ve směru od severozápadu k jihu a zpět po východním pobřeží a zjistit proč se jí přezdívá Karibik středomoří. Sardinie je velikostí druhý největší ostrov ve středozemním moři o velikosti jako Morava a patří k Itálii. Je to hornatý nádherný ostrov v září ještě stále s kvetoucími opunciemi a ostatní květenou středomoří. Od severu k jihu jej protíná několik pohoří. Nejvyšší vrchol pohoří Gennargentu je Punta La Marmora s výškou 1834 m nm. Skalnatá pobřeží Sardinie vytvářejí na mnoha místech zálivy s písčitými plážemi z části krytými středomořskou vegetací. Sardine láká návštěvníky průzračným mořem, skvělou gastronomií,bohatou historií a množstvím místních tradic.

Costa Rei panorama

Stavba nových hotelů je na ostrově velmi omezena zákony. Stávající hotelové komplexy a jejich apartmány s bazény, sportovními areály včetně golfových hřišť jsou okolo hlavní budovy rozmístěny plošně a zakomponovány do vzrostlé vegetace. Vysoké hotely jsou vidět velmi málo, spíš ve městech a to dál od historických center. Sardové jsou pohostinní a přívětiví lidé.

Z Olbie míříme do prvního cíle týdenního putování, do starořímského města Alghero na severozápadním pobřeží. Cesta vede vnitrozemskou pahorkatinou, v Měsíčním údolí při pohledu zpět k východu vidíme na obzoru ostrov Tavolara podobný Stolové hoře. Dopolední slunce nedovoluje příliš úspěšně fotografovat tuto zajímavou scenérii. V této oblasti se v hojné míře zpracovává korek z korkových dubů.

Korek

Projíždíme horským městečkem Tempio Pausania, kde máme štěstí setkat se se sardským folklorem. Právě probíhá slavnost San´t Isidoro. Průvod s kravskými povozy nás přesvědčí o tom, že tradice ani tady ještě nevymřely. Pokračujeme do města Aggius kde jsme navštívili interaktivní etnografické muzeum. Mimo jiné zajímavosi z nedávné historie jako jsou například ukázky starých řemesel a nářadí k nim potřebných, je zde vystavena i látka z korku, kterou má místní občanka patentovánu. Cestou jsme se zastavili u Sloní skály, která opravdu vypadá jako slon. Část chobotu mu však prý ulomil projíždějící kamion – skála totiž stojí těsně vedle silnice. Cesta pokračuje na pobřeží zálivu Asinara do malebného městečka Castelsardo, založeného rodinou Doriů z Janova ve 12. století a postaveného na skalnatém útesu nad mořem.

Castelsardo

Pro milovníky historie je tady mimo hradu možné navštívit kostel Santa Maria nebo kostel Sant´Antonio s kryptou. Úzké uličky lákají k romantické procházce především ve večerních hodinách. Břeh parku pod hradem je trvale omýván vlnami moře a tato atmosféra ve Vás zanechá moc příjemnou vzpomínku.

Hrad Castelsardo

Pokračujeme cestou na mys Capo Caccia, v jehož nitru se nachází z moře přístupná Neptunova jeskyně ( Grotta di Nepttuno).

Capo Caccia

Že je tato jeskyně pouze z moře přístupná není až tak pravda,dá se k ní sestoupit také právě z Mysu Capo Caccia ,ale po 656 schodech a překonat tak výšku 110m. Tato alternativa je pochopitelně využívána méně. Většina návštěvníků jeskyně volí cestu výletní lodí z města Alghero , do kterého směřujeme. Cesta lodí poskytuje nádherné pohledy na útesy Capo Gallera a Punta Giglio. Při vplutí do ostrůvku Isola Foradada můžeme vidět ve skále profil spisovatele Danta Alighieriho. Vystoupit z lodi do prostoru jeskyně není vůbec jednoduché. Loď k tomuto výletu uzpůsobená má na přídi specielní můstek s pojezdovými kolečky a je tak umožněno vystoupit z lodi i v případě, že moře není příliš klidné.

Capo Caccia - Grotte di Nettuno

Jeskyně je tvořena několika sály . V jednom jsou ze stalaktitů vytvořeny varhany – Sala dell´organo -,v dalších jsou sály s tabákovým listem a kopulí - Salla dell´cupola .

Neptunova jeskyně

Sály jsou propojeny mnoha chodbami a jezírky s útvary ze stalaktitů a stalagmitů. Vše je dokonale nasvíceno a ozvučeno. Prohlídka je doprovázena několikajazyčným komentářem ve kterém se mimo jiné dozvíte, že Neptunova jeskyně nese jméno podle legendy, ve které se vypráví, že zde sídlil Neptun, bůh všech moří a nebo, že jezírko je se svými 100m délky jedním z největších slaných jezer v Evropě.

Neptunova jeskyně


Mys Capo Caccia

Oblast v okolí Alghera byla obývána již v období přednuragské civilizace, později také Féničany, ale samotné Alghero bylo založeno okolo roku 1102 rodinou Doriů z Janova a přezdívá se mu Malá Barcelona.

Oblast v okolí Alghera je proslulá zpracováním korálu. Úzké uličky, historické budovy jako například Duomo di Santa Maria nebo Museo Diocesano, malé kavárničky, restaurace a klenotnictví s nabídkou nejen korálů v nás zanechá hluboké dojmy.

Ulička v Agheru

Část středověkého opevnění včetně věží na břehu moře je velmi zachovalá a láká k večerní procházce a navštěvě některého z mnoha restaurantů, ve kterých se v době těsně před západem slunce začínají prostírat stoly pro jejich večerní hosty. Všude se line vůně z připravovaných rybích pokrmů a Vás začne mrzet, pokud zde budete na jednodenním výletě, že odjíždíte.

Hotel Las Tronas v Agheru

Cestou do Cagliari, největšího města Sardinie, kde žije 210 000 z půldruhého milionu obyvatel Sardinie, jsme měli příležitost seznámit se s kulturou Nuragů. Nuragové žili na Sardinii v době 1800 až 500 let př.n.l ve stavbách postavených z neopracovaných i opracovaných obrovských kamenů, navršených do komolého kužele, uvnitř kterých byla jedna nebo více místností a spleť propojovacích chodeb. Původ nuragů pochází zřejmě z Afriky. Nuragy sloužily jako obydlí, panská sídla i jako obranné pevnosti. Byly stavěny bez jakéhokoliv pojidla, tedy na sucho, jejich výška byla i 20 metrů, váha jednoho balvanu má okolo 7tun. Nuragů je po Sardinii ještě okolo 7000 v různém stadiu zachovanosti. Navštívili jsme v Údolí nuragů jeden z nejzachovalejších, nurag Sant´Antine.

Nurag Sant´Antine

Pisánský kostel Santissima Trinita´di Saccargia, patnáct kilometrů jižně od Sassari, přímo u silnice, je příkladem románské architektury a je postaven jako solitér v krajině Codrongianos. Jeho fasáda provedená v černobílých pruzích se postarala o jeho přezdívku „ strakatá kráva“.

V oblasti Stagno di Cabras poblíž města Oristano vidíme přírodní udržovaná jezera s vodou smíchanou z moře ve kterých jsou velkochovy ryb. Ruční odchyt těchto ryb je prováděn před z rákosu vystavěným plotem na přítoku, bránícím rybám při návratu z moře. Lahůdky z těchto ryb připravované na přírodním grilu jsou neopakovatelné. Víno bílé i červené standardně skvělé. Mezi rybími pokrmy, kterých ja často pět nebo šest se podávaly pokrmy ze specielních těstovin, připomínajících kroupy, sýry a nezbytná bottarga což je kaviár z jiker cípala, oné ekologické ryby.

Pischeria Cabras

Návštěvou římských vykopávek Tharros na Mysu San Marco západně od města Oristano jsme si rozšířili naše znalosti,či spíše neznalosti z historie. Tharros byl už tehdy vybaven vlastnímí vodojemy a kanalizací. Že Římané věděli, kde a jak stavět svá sídla, se tam potvrdilo. Shodli jsme se na tom, že místo opravdu vybrali dobře.

Tharros


Tharros moře


Tharros moře

Největší sardské město Cagliari nás přivítalo obvyklým evropským dopravním ruchem. V následujících dnech jsme procestovali jihozápadní pobřeží s nesčetnými nádhernými plážemi v pobřežních lagunách, prohlídli si mnoho rekreačních míst jako například rekreační resort Forte Village, včetně prezidentské suity hotelu II Castello 5* . Hotelový komplex o velikosti několika hektarů je s citem zakomponován do vzrostlé vegetace, k dispozicii jsou sportoviště, restauranty bazény i kulturní amfiteátr. Ve městě Carbonia jsme viděli expozici muzea těžby uhlí Serbaríu.

Cagliari nábřeží

Další den jsme se vydali na jihovýchodní a východní pobřeží ostrova. I tady jsme se kochali krásami členitého pobřeží i nedotknutou přírodou ve vnitrozemí. Citlivost při výstavbě domů je vidět na každém místě. Všechny stavby jsou postaveny v sardském stylu, který na první pohled vypadá jako patina staršího objektu. Líbí se mi tento styl a stojí za to si jej při návštěvě všimnout. Potvrdilo se to v následujících dnech při návštěvě nejluxusnější destinace Sardinie v Porto Cervu. Jihovýchodní pobřeží opět nabízí množství nádherných pláží ukrytých v lagunách.

Některé jsme navštívili za účelem vykoupání jako například Costa Rei. Nesmím opomenout jihovýchodní cíp Sardinie Villasimus. Pláží je po pobřeží rozeseto nepočítaně,některé se musejí hledat, k některým nejde ani zajet vozem. U mnoha pláží nečekejte základní servis nebo restauraci. Následující den jsme měli naplánovanou cestu vláčkem ve vnitrozemí do oblasti budovaného přírodního parku Parco dei Tacchi.

Ulička v Agheru

Po příjezdu do nádherného městečka Jerzu postaveného pod vysokými skalami, na nás čekal vláček,ale na gumových kolech. Malé zklamání z nás brzy vyprchalo, protože cesta vedla skalnatými soutěskami přes městečka Jerzu a Osini. Na protějším svahu údolí je vidět trosky obce, která neodolala obrovským přívalům deště a která je zcela opuštěná. V Osini parku jsme poobědvali pastevecké speciality – cuketové bramboráky a skopové maso a vystoupali na vyhlídku s výhledem do údolí Jerzu. Velmi slušné místo pro panoramatickou fotografii. Osini park je teprve ve stadiu budování přírodní rezervace, ale podle vyjádření zástupců sdružení obcí je vše na dobré cestě k zahájení výstavby. Měli jsme i příležitost svést se s geology do nitra budoucího parku a prohlídnout si jeden z nejzachovalejších nuragů, nurag Serbissi s jeskyní, která sloužila v té době k uschovávání potravin.

Cesta z Jerzu nás vede novou silnicí směřující na sever k městu Nuoro a odtud zpět do Olbie. Ne sever od Olbie se nachází nejkomfortnější oblast Sardinie, Smaragdové pobřeží. Je citlivě zastavěno stovkami luxusních vilek a hotelů v sardském stylu. Zvyk informovat návštěvníky o názvu obce a hotelu nápisy vytesanými do obrovských balvanů je vidět všude, kam přijedete. Znatelně zde přibylo hotelových komplexů a na plážích je tady i v září plno rekreantů. Výstup na Medvědí skálu v Capo d´Orso je po obědě pro některé z nás poněkud namáhavý. Medvědí skála je jeden ze symbolů Sardinie a je to vlastně větry a deštěm ošlehaná žulová skála plná fantaskních tvarů. Rozhled odtud stojí za ten výstup. A ten medvěd tam opravdu je – žulový.

Capo d´Orso - Medvědí mys