1 Su stampu de su Turnu - Sadali, 2 Fordonganos Terme, 3 Grotta di Nettuno - Alghero

Nejznámější je jeskyně Grotta di Nettuno nedaleko Alghera: skládá se z mnoha sálů, je bohatá na stalaktity a stalagmity, ovšem za prohlídku zde stojí především jezero, které je charakteristické svými chromatickými efekty. Jeskyně je přístupná buď z moře nebo z pevniny, kdy návštěvníci musí sestoupat po schodišti Escala del Cabirol (Srnčí schodiště), vytesaném do skály. V oblasti Dorgali se nachází jeskyně Bue Marino (Mořský býk), ve které žili do osmdesátých let minulého století tuleni středomořští, jež dali jeskyni jméno. Z lodi můžete obdivovat konkrece (horninové nebo minerálové nakupeniny), zkameněliny a pravěké malby, jezera s křišťálově čistou vodou a malé běloskvoucí pláže. Směrem na jih se jeskyně Fico di Baunei rozvíjí do dlouhých křivolakých tunelů, které jsou spojené s mořem podmořským kanálem nazvaným Sifone della Foca Monaca (Vtok tuleně středozemního): je to právě zde, kde se uskutečnily první studie o tomto ploutvonožci. Jeskyně je přístupná z moře a prohlídka probíhá po prastarém řečišti.

Také vnitrozemí se může pyšnit svými speleologickými skvosty. V Dorgali je známá jeskyně Ispinigoli díky sloupu vysokém 38 metrů a díky “abisso delle vergini” (propasti pannen). Tato jáma vděčí za své jméno pověře, že zde Féničané měli obětovávat mladé ženy. V oblasti Ulassai byly jeskyně Su Marmuri (mramor) pojmenovány podle tvarů krápníků, jako např. kaktusu a píšťal varhan. Podobné divy můžete obdivovat také v kraji Sulcis Iglesiente, který je na podzemní útvary bohatý, počínaje jeskyněmi Is Zuddas v Santadi. Kromě toho, že se v těchto jeskyních nalezly ostatky pravěkého hlodavce Prolagus Sardus, tak jsou také jeskynní sály ozdobené krápníkovými proudy, píšťalami varhan, trubkovými tvary a křišťály, které vzdorují gravitační síle. Ve Flummimaggiore se jeskyně Su Mannau rozkládají na několika úrovních, které jsou místy zaplavené dvěma podzemními řekami, jež neustále tvoří stalaktitové sloupy a opony, neposkvrněné sály, perly a velké křišťály ve tvaru šišek a smrčků. A nakonec za pozornost stojí zajímavá jeskyně S. Giovanni v Domusnovasu, jedna ze tří jeskyní na světě, kterou prochází sjízdná silnice.

Hory

Sardinské hory, i když nedosahují závratných výšek, nabízí svou nenarušenou a divokou přírodou velmi působivou krajinu. V Gennargentu, v srdci kraje Barbagia, se zdvíhají nejvyšší vrcholky, v zimě i zasněžené, jako je Punta La Marmora (1834 m). Naleznete zde ale i hluboké rokle jako je Su Gorroppu, nazývaná také Grand kaňon Evropy. Zde vyvěrají řeky Cedrino a Flumendosa a ve stoletých dubových a kaštanových hájích se potulují lišky a divočáci a oblohu brázdí orlové, jestřábi a supi bělohlaví. Také hora Monte Limbara (1362 m), ležící v kraji Gallura, je velmi zajímavá svými žulovými skalisky, které erodovaly do prapodivných tvarů. Divoké kočky, kuny a orlové žijí v dubových hájích a středozemní macchii, které jsou plné pramenů a zbytků lidských osídlení. Tři vrcholky Monte Arci se ve výšce okolo 800 m.n.m. tyčí v jižní části provincie Oristano. Je pro ně charakteristický obsidián, který se zpracovával již okolo 6000 před Kristem, a to v dílnách, které se dochovaly do dnešních dob. Existuje zde celá cesta z tohoto černého skla, okolo které se v borovicových a dubových hájích nacházejí kouzelné vodopády.

Na jihu se zase zdvihá masiv Sulcisu v čele s horou Monte Arcosu (948 m), který vyniká úchvatnými výhledy a bohatou flórou a faunou s obrovskými lesy dubů a korkových dubů, ve kterých se proplétá řada řek. Zde ještě žije sardinský jelen společně s divočáky, daňky, orly, jestřáby a sokoly. Také masiv Sette Fratelli v kraji Sarrabus dosahuje výšky 1000 m: vrcholky, podle nichž byl pojmenován (Sette Fratelli = Sedm bratrů), se vyznačují převislými žulovými skalisky a bystřinami, které tvoří vodopády a přírodní jezírka. Uprostřed dubů, korkových dubů a macchie pobíhají divočáci, kuny a občas i jeleni, spatříte zde také strakapoudy, orly a sokoly. Velice zvláštní je Giara di Gesturi, náhorní planina ve výšce 500 m.n.m. Nachází se zde i prolákliny, v nichž se během dešťů tvoří paulis, malá jezírka, která přetékají a vytváří tak nezvyklé vodopádky. Mezi nuragy, korkovými duby a středozemní macchií žijí různé endemické druhy a proslulí cavallini della Giara (koníci ze Giary), jež se podobají poníkům a mají typické mandlové oči. Jsou to poslední divocí koně v Evropě.