Lokalita Uhnízděni na západních svazích Gennargentu stojí největší koncentrace menhirů ve Středozemním moři, která se datuje zhruba před pěti tisíci lety.
Přesný střed ostrova je místo, které vyzařuje posvátnost a evokuje sugesci. Jasně je pocítíte při návštěvě nejneobvyklejšího seskupení menhirů ve Středomoří, archeologického parku Biru 'e Concas, což doslova znamená „cesta hlav“ a běžně se mu říká „sardinský Stonehenge“. Nachází se několik kilometrů od Sorgona, vesnice ponořené v lesích Mandrolisai, nejzápadnější části Barbagie. Uvnitř budete obdivovat asi dvě stě velkých balvanů vytesaných a vyhlazených tak, aby získaly ogivální tvar: ty nejstarší, protoantropomorfní, pocházející z raného neolitu (3500–2800 př. n. l.), a ty nejvíce opracované a stylizované, antropomorfní, pocházející z eneolitu (2700-1700 př.nl). Megalitické monumenty jsou v podstatě „protáhlé“ posvátné kameny, kdysi zapuštěné do země(perdas fittas), které představují falické symboly plodnosti evokující bohyni Matku, prvotní přednuragická božství a možná by připomínaly mýtické a hrdinské postavy předků.
Ponořeni mezi jehličnany, kaštany a lísky a dodnes rozmístěny tak, jak byly původně, uvidíte některé z těchto pravěkých kultovních uměleckých forem izolovaně, ve dvojicích nebo trojicích, jiné v kruzích nebo v uspořádáních až dvaceti „hlav“, z nichž jedna bude následovat druhou. Třicet jich je seřazeno ve dvojitých řadách jako válečníci bránící posvátnou oblast, dalších 170 leží na zemi obráceni k západu slunce, a mnoho jich je zlomených, snad v důsledku ‚svaté války‘ proti idolům lidu Barbagie, kterou vyhlásil papež Řehoř Veliký v 6. století, během christianizace nejvnitřnější Sardinie.
Dvě stě menhirů, nalezených na konci 20. století, je pro obyvatele Barbagie, kteří jich před výjimečným objevem čítali kolem padesáti, obrovské množství. A všechny jsou soustředěny na pouhých pěti hektarech, velmi blízko slavné svatyně San Mauro, kterou postavili benediktinští mniši, jako by chtěli vymítat ty žulové sochy, posvátné a falické, seřazené podél starověké transhumantní cesty směrem k planině. Co to bylo za lid, ten z velkých kamenů? Souvisí nějakým způsobem s keltským a bretonským „megalitismem“ nebo má vlastní domorodé charakteristiky? Proč tak velká koncentrace menhirů u Sorgona? To jsou opakující se otázky, o kterých sardinští archeologové uvažují a diskutují.
Pár kroků od menhirů se nachází skrytý pramen, který naznačuje studnu typickou pro kulty vody, což potvrzuje míchání stylů a architektury mezi neolitem a dobou bronzovou. Všude kolem uvidíte stopy kruhových chatrčí, možná nuragské vesnice, zatímco o kousek dál stojí dva nuraghe, jeden s „chodbou“ a majestátní Talei, ruiny hrobky obrů a dolmen.