Věž San Pancrazio (v sardinském jazyce: sa turri de Santu Francau) je středověká věž v hlavním městě Cagliari a nachází se v historické části Castello.

Věž byla postavena v roce 1305, během pisánské nadvlády nad městem, sardinským architektem Giovannim Capulou, který o dva roky později navrhl také Sloní věž, stejně jako věž Orlí, částečně zničenou v 18. století, nyní začleněnou do Palazzo Boyl.

Věž byla součástí městského opevnění postaveného proti hrozící aragonské invazi na ostrov. Byla postavena z bílého vápence na nejvyšším místě kopce Colle di Bonaria, ve výšce více než 130 metrů nad mořem a se zdmi silnými až tři metry. Má také bránu, která společně s bránou Sloní věže stále slouží jako hlavní vchod do čtvrti Castello.

V roce 1328 byla otevřená strana věže přeměněna Aragonci na rezidenci pro úředníky a část na skladiště. Od 17. století otevřením průchodu v přilehlém Palazzo delle Seziate ztratila věž svou funkci vstupu do města a až do konce 19. století byla využívána jako vězení.

Na začátku 20. století byla zrekonstruována a uvedena do původního stavu, došlo ke znovuotevření strany obrácené k náměstí Piazza Indipendenza a restauraci dřevěných balkonů. Nedávná rekonstrukce posílila celkovou strukturu a znovuobjevila část obranného systému. Spolu s dvojčetem, Sloní věží, je to jedna z mála středověkých staveb v Cagliari, které se dochovaly téměř nedotčené.

Je třeba vyzdvihnout několik obranných mechanismů, jako jsou střílny, které přehlížejí v rozdílných výškách, stopy četných bariér u spodních dveří, včetně dvou okenic a tří portálů, a nakonec plochá střecha, ze které mohli být bombardováni nepřátelé. Věž byla obehnána zdí zvanou barbakán, za kterou byl příkop. Na severní straně jsou v různých výškách zazděny pisánské erby, zatímco na oblouku dveří na protější straně je latinský nápis, který připomíná pisanské kastelány z Cagliari z doby její výstavby, dílo architekta a designéra Giovanniho Capula.