Takovouto pověstí Sardinie “obyčejné” turisty spíše odradí, ale vězte, že tento snobismus částečně platí jen pro oblast označovanou jako “Smaragdové pobřeží”.

Smaragdové pobřeží, italsky Costa Smeralda, leží v severovýchodní Sardinii v oblasti Gallura v kraji Olbia-Tempio a je dlouhé pouhých 20 km. Než se na tomto území rozvinul nejmodernější turistický ruch, panovaly zde bídné poměry.

Oblast byla do první poloviny 20.století téměř neobydlena a pro toho, kdo zde žil, byl život velice tvrdý. Žulovitá půda nepřála zemědělství a řádila zde také malárie. Obrat nastal v roce 1962, kdy bylo založeno Sdružení Smaragdového pobřeží, a to zejména z popudu prince imáma Karima Aga Khana. Díky němu se z této části pobřeží stalo celosvětově vyhlášené letovisko především pro nejmovitější smetánku.

Mezi četnými romantickými zálivy, malými písečnými plážemi, žulovými výběžky a ostrůvky Smaragdového pobřeží se ukrývají ty neproslulejší hotely jako je Cala di Volpe, Romazzino, Colonna Pevero…

Srdcem Smaragdového pobřeží je městečko Porto Cervo, které má v zimě pouhých 200 stálých obyvatel, ovšem v létě se z něho stává centrum veškerého místního dění. Bylo vybudováno okolo přírodního hlubokého přístavu, jehož tvar připomíná tvar jeleního paroží (Porto Cervo znamená Jelení přístav). Centrum města je postaveno na vyvýšeném patře vůči přístavu, dominuje mu proslulé náměstíčko Piazzetta delle Chiacchiere a najdete zde značkové obchody, vyhlášené boutique, ty nejlepší restaurace, pětihvězdičkové hotely, noční kluby a luxusní vily, které jsou rozeseté po okolních kopcích.

V šedesátých letech se princ Karim Aga Khan, okouzlený touto částí pobřeží, rozhodl zakoupit místí chudou zem a spolu s největšími architekty doby dal vzniknout turistickému ráji, jak jej známe dnes. Nepředstavujte si ovšem, že zde jsou nějaké moderní prosklené hotelové budovy, které svou monstruózností ničí zdejší ráz krajiny. Právě naopak! Princ a jeho architekti, mezi kterými stojí za zmínku Luigi Vietti, Michele Busiri Vici a Jacques Coulle, se rozhodli vytvořit takový typ architektury, který by se co nejvíce podobal místním gallurským obydlím, měl chudý vesnický vzhled a perfektně zapadal do okolního prostředí.

A to byl klíč k úspěchu! Malé nízké zaoblené domečky barvy terracotty s oblými okny, kulatými podloubími a přírodní střešní krytinou jsou zvenčí opravdu téměř k přehlédnutí, jak se snoubí se zdejší krajinou. Uvnitř ale čeká na hosty moderní vybavení, ručně vyráběný nábytek, proslulé sardinské textilie, vše je zařízeno s takovou elegancí a vkusem, že turistům oči jen přechází. Potvrzením úspěchu je, že tento typ architektury se zde velmi rozšířil a do dnešních dnů je napodobován.

Ke Smaragdovému pobřeží jsou přidružovány i další oblasti, které formálně do „Sdružení Smaragdového pobřeží“ nepatří, jako Poltu Quatu, Baja Sardinia, Cannigione a Porto Rotondo. Posledně jmenované letovisko proslulo díky svému nejmajetnějšímu sezónnímu obyvateli, italskému premiéru Silviu Berlusconimu. Ten zde vlastní řadu nemovitostí na celkové rozloze 120 hektarů, tedy rozloze, která dvojnásobně převyšuje Vatikán. Mnozí doufají, že se s tímto průmyslovým a politickým magnátem na Smaragdovém pobřeží někdy setkají.

text Lenka Křišťálová pro časopis Země světa, červenec 2010

foto Jaroslav Jiřička