V obdobíšpanělské nadvlády mělo z ekonomického a strategického hlediska hlavní roli sedm královských měst, která nebyla podřízena feudálnímu režimu, nýbrž královské jurisdikci: jedná se o Cagliari, Oristano, Iglesias, Sassari, Castelsardo, Alghero a Bosu, o které je dodnes velký zájem ze strany všech, kdo navštěvují Sardinii.

V Cagliari turistu nejvíce uchvátí opevněné centrum města s pisánskými věžemi San Pancrazio a dell'Elefante (věž Svatého Pankráce a Sloní věž). Do období judikátů a pisánského období spadá také původní založení katedrály Santa Maria, umístěné v nejstarší čtvrti města, čtvrti Castello (čtvrť Hradu). Od roku 1323 se na ostrově usadili Aragonci a Cagliari bylo zkrášleno architektonicky cennými budovami. Mezi ně se řadí Palazzo di Città (Městský palác), který je dnes sídlem muzea, Palazzo Viceregio (Místokrálovský palác), přebudován v 18. století, klášter kostela S. Domenico ve čtvrti Villanova. Ve druhé polovině 18. století, v období savojské vlády, byl postaven palác univerzity s knihovnou. V tomto období byla také zahájena stavba svatyně Bonaria, největší patronky Sardinie, která byla vztyčena vedle staré svatyně ze 14. století. 19. století bylo ve znamení nárůstu počtu obyvatel, počátku průmyslového rozvoje a zvětšování měst. V tomto století vznikla díla jako je velkolepý hřbitov Bonaria, novogotický hotel La Scala di Ferro a scénografická bašta Bastione di Saint-Remy.

Teatro Romano Nora (březen)

V Oristanu, které bylo jeden čas hlavním městem Judikátu Arborea, se dochovala část opevnění ze 13. století v úseku mezi ulicemi via Calgiari, via Solferino a via Mazzini, kde se tyčí zbytky válcovité věže Portixedda. Na náměstí Roma můžete navštívit Torre di San Cristoforo (věž Svatého Kryštofa), řečenou také věž Mariana II., postavenou v roce 1290, ve které se nachází brána Porta Manna (Velká brána). Na hlavním náměstí Piazza Eleonora d'Arborea se vyjímá mramorová socha soudkyně Eleonory, vytesaná v 19. století, a Palazzo degli Scolopi, dnes městský palác, s novoklasickým kostelem San Vincenzo, používaným jako sál Rady. Velice zajímavá jsou také náboženská místa: Duomo Santa Maria Assunta (Dóm Nanebevzetí Panny Marie), postavený ve 12. století v románském slohu na původním byzantském sídlišti, jenž byl zničen během jednoho z dobývání a byl znovu postaven v 18. století. Po prapůvodním osídlení zde zbyly hrobky, které se našli na prostranství před kostelem, zatímco ze středověké stavby zůstaly tři kaple. Stále v historickém centru města můžete navštívit kostel Chiesa di San Francesco: původní základy pocházejí ze 13. století, ale dnešní uspořádání odpovídá principům novoklasicicmu. V kostele je uchováván dřevený Kristus na kříži z roku 1350, řečený "di Nicodemo",  který pochází ze španělské gotické školy, a retábl, oltářní nástavec, od Pietra Cavara (16. století).

2 Palazzo Sciuti Sassari (květen), 3 Palazzo delli Scolopi Oristano (červenec)

Iglesias bylo po staletí jedním z nejvýznamnějších hornických center Itálie a celé Evropy. Ačkoli není znám rok založení města, ví se, že zlaté období jeho historie spadá do pisánské nadvlády ve 13. století, kdy se město jmenovalo Villa di Chiesa a kdy se značně zvýšil počet jeho obyvatel o přistěhovalé horníky. Město bylo obehnáno hradbami s věžemi a chráněné hradem Salvaterra, z jehož existence se dochovala četná svědectví. Z tohoto období zde zůstal také kostel Santa Chiara, postavený v roce 1285. Dlouhé období úpadku poznal Iglesias během ničivé nadvlády Španělů nad městem a celým jeho územím. Znovu rozkvetl až v 18. století pod vládou savojské dynastie. V posledních staletích podléhala hornická činnost střídáním štěstěny: od opuštění činnosti po šílený hon za bohatstvím země. Byly objeveny nové rudné žíly a byl investován i zahraniční kapitál. Doly, které se asanují a zhodnocují, dnes představují, s celou svou historií utrpení a bojů, archeologicko-průmyslové bohatství nevyčíslitelné hodnoty, uznané také ze strany UNESCO.

2 Santa Maria di Monseratto Tratalias (květen), 3 Cattedrale di Santa Chiara Iglesias (květen)

Nejvýznamnějším městem severní Sardinie je Sassari. O původu města neexistují jisté zprávy, ale za současný vzhled historického centra vděčí především katalánsko-aragonské a španělské nadvládě. Z hradeb a z hradu zůstalo sice jen několik málo stop, ale je možné za to navštívit nádherné kostely, mezi nimiž vyniká katedrála San Nicola, která dominuje historickému centru svým barokním průčelím z lesklého vápence. Historické centrum se později rozvíjelo mezi druhou polovinou 19. století a počátkem 20. století, kdy mezi Sassari a Francií vzkvétaly obchodní vztahy. Město z 19. století, které se pyšní vkusnými budovami piemontského stylu, se rozprostírá od náměstí Azuni přes náměstí Castello až po náměstí Italia s monumentálním palácem provincie. Náměstí Castello (Hrad) dostalo svůj název podle hradu, který zde stával a který byl nahrazen kasárnami, kde sídlí Historické muzeum Brigata Sassari. Ve městě stojí dále za návštěvu také kostel Santa Maria di Betlem, ve kterém jsou uschovány Svícny (používané při slavnosti “Sestoupení Svícnů“), Muzeum Sanna a fontána Rosello, velice zajímavá pozdně renesanční památka, která představuje unikát na celé Sardinii.

4 Santa Maria Assunta Cabras (srpen), 5 Tharros (červenec)

Městečko Castelsardo se tyčí na hornatém výběžku do moře, který vévodí zálivu Golfo dell'Asinara. Je to jedno z nejpůvabnějších míst na Sardinii, a to díky svému historickému centru, hradbám, které jej obklopují, a také díky hradu Castello dei Doria. Hrad rodu Doriů byl postaven mezi 12. a 14. stoletím šlechtickou janovskou rodinou, která pevnost založila v roce 1102 a pojmenovala ji Castelgenovese (Janovský hrad). Název města se změnil během aragonské nadvlády na Castellaragonese (Aragonský hrad) a až v roce 1776 město dostalo svůj dnešní název Castelsardo (Sardinský hrad). Hrad se dochoval neporušený a v současnosti je sídlem zajímavého muzea, věnovanému košíkářství. Velice zajímavá je také katedrála Sant'Antonio Abate, kde je uchováván retábl Mistra z Castelsarda, malíře španělského původu, který na Sardinii pracoval na přelomu 15. a 16. století. Jemu je také věnováno Diecézní muzeum, umístěné v podzemních prostorách katedrály.

Město Alghero bylo, podobně jako Castelsardo, založené okolo roku 1000 rodinou Doriů. Nejdůležitější stopy po sobě zde ale zanechala kultura katalánská, a to nejenom ve vzhledu historického centra, ale také v jazyce, zvycích a tradicích, které jsou zde živé do dnešních dnů. Nejlepší způsob prohlídky Alghera je projít se po městských hradbách, které Katalánci postavili podél moře v 16. století. Začnete na náměstí Piazza Sulis s věží Esperò Royal a cestou budete moci obdivovat průčelí a střechy domů historického centra, narazíte na několik věží a uvidíte další příklady vojenské architektury, které vás dovedou až do přístavu. Promenáda podél moře končí schodištěm “brány k moři”, která vede na Piazza Civica (Městské náměstí), kde se vedle budovy radnice nacházejí sídla nejváženějších rodin města. Celá městská čtvrť je přesycena velice zajímavými příklady civilní i náboženské architektury; nejvýznamnější kostely jsou katedrála Santa Maria, kostel San Michele s kopulí s pestrobarevnou mozaikou a kostel s klášterem San Francesco.

4 Castelsardo (červenec), 5 Bosa (květen), 6 Alghero (květen)

Město Bosa se rozkládá na pravém břehu řeky Temo a je fénického původu. Ve středověku se město posunulo na svahy kopce Serravalle pod ochranu rodu Malaspina, který zde v roce 1112 vybudoval stejnojmenný hrad, z něhož se dochovaly věže, hradby a kostel Nostra Signora di Regnos Altos ze 14. století. Kouzlo Bosy je nepopiratelné: turisty uhrane svými starými koželužnami na levém břehu řeky a barevnými průčelími domů ve městě, které se šplhá po kopci. Nejdůležitější ulicí je třída Corso Vittorio Emanuele, lemovaná vkusnými šlechtickými paláci. Na velké pláži v Bosa Marina se nachází další zajímavost: aragonská věž na ostrůvku Isola Rossa z 15. století.