Lokalita Zemědělské a řemeslné centrum v horní části kraje Gallura v severovýchodní Sardinii s hluboce zakořeněnými tradicemi a historií, která začala již v neolitu a po které se dochovaly vzácné památky.
Je domovem dolmenů: uchovává čtyři neporušené exempláře z celkového počtu sedmdesáti osmi na ostrově. Luras, město s 2 500 obyvateli, leží 500 metrů vysoko na žulovém pahorku na severovýchodním konci hory Limbara.
Přestože je uprostřed Gallury, mluví se tam logudorštinou. Existují dvě hypotézy o původu: etruská nebo židovská kolonie deportovaná císařem Tiberiem (roku 19 našeho letopočtu). Od středověku do 18. století to byla Villa Lauras, v polovině 19. století zažívá největší rozmach, díky obchodu a agropastorační činnosti. Dnes jsou plodiny a řemesla základem hospodářství, zejména zpracování korku a žuly, a nebo výroba vína, vermentina a nebbiola.
Území bylo osídleno již od pravěku. O době bronzové svědčí trosky šesti nuraghe, z té předchozí, přednuragické, se dochovaly čtyři dolmeny (neboli allée couverte), nalezené v bezprostřední blízkosti města, pocházející z let 3500-2700 př. n. l., které jsou srovnávány s obdobnými hromadnými pohřebišti (a místy uctívání) baskickými, katalánskými, francouzskými, korsickými a baleárskými. Luresiové je nazývali Sepulturas de zigantes (hroby obrů) nebo de paladinos, protože věřili, že obrovské balvany, ze kterých jsou tvořeny, nemohou přenášet normální muži, pouze obři.
Ladas dolmen je šest metrů dlouhý a více než dva metry vysoký tunel krytý deskami a vybavený apsidou. Zadní kámen má plochu 15 metrů čtverečních. Dolmen Ciuledda je podobný, ale v menším měřítku, a má půlkruhový půdorys, dolmen Alzoledda a Billella mají obdélníkový půdorys s lichoběžníkovou komorou.
Uprostřed obce stojí farní kostel Nostra Signora del Rosario (z 18. století), ve kterém jsou umístěny tři vzácné obrazy, Panny Marie Růžencové (ze 17. století), Letnice (z roku 1874) a Duše v očistci (z roku 1927), a dva mramoroví lvi. Před farním kostelem se nachází kostelík Santa Croce (z roku 1677), sídlo bratrstva připravujícího obřady Svatého týdne a o Vánocích živý betlém v tradičním oděvu. Hned vedle je dům umělce Tonina Forteleoniho, kde jsou vystavena jeho díla z korku.
Nedaleko se v typickém žulovém obydlí nachází muzeum Galluras, vyjádření dávné místní kultury: vystavuje 5 000 artefaktů datovaných mezi 15. a 20. stoletím, včetně děsivého kladiva používaného accabadorou k eutanazii ante litteram.
Další místní kostely jsou San Pietro (ze 17. století) a Purgatorio (z 18. století). Mezi venkovskými stojí za zmínku San Bartolomeo di Karana, vedle kterého stojí s'ozzastru, olivovník s obvodem dvanácti metrů, jehož stáří se odhaduje na více než tři tisíce let a patří k nejstarším v Evropě. Jde o přírodní památku, vloženou mezi dvacet staletých stromů Itálie. Spolu s dalšími mladšími shlíží na břehy jezera Liscia, na jehož vodách se odráží žula okolní hory.
Železniční trať zeleného turistického vláčku Trenino Verde prochází vedle této přírodní podívané a staví v Lurasu.