Dokumentární cyklus o historii, památkách, přírodě a dalších pozoruhodnostech středomořského ostrova.
VIDEO SPUSTÍTE KLIKNUTÍM NA NADPIS JEDNOTLIVÉ KAPITOLY
3 DVD můžete objednat u našich prodejců. Cena 290 Kč
HistoriePodle posledních průzkumů sahá lidská historie druhého největšího středomořského ostrova do doby před půl milionem let – tedy do pravěku. Patrně nejpoutavějším příběhem, vážícím se ke zrodu ostrova, je však hypotéza Sergia Fraua, který Sardinii označil za ztracenou Atlantidu. Nicméně nejstarší hmatatelné pozůstatky po osídlení tohoto ostrova člověkem se váží ke kultuře nazývané: Bonuighinu. Na Sardinii se objevila v období středního neolitu, tedy zhruba čtyři až tři tisíce let před Kristem. Jedna z nejvýznamnějších sardských kultur však pochází až z konce neolitu, tedy z období 3400–2800 let před naším letopočtem. Jedna z nejvýznamnějších sardských kultur však pochází až z konce neolitu, tedy z období 3400–2800 let před naším letopočtem. Příslušníci této dávné kultury mj. zdokonalili výrobu keramiky a jako první těžili a zpracovávali kovy – měď, olovo a stříbro. Své zesnulé pohřbívali do hrobek vytesaných do skály. Na celém ostrově se jich dochovalo na tisíce. Zlom v historii Sardinie nastává od roku 1800 před Kristem, kdy se na ostrově objevila tzv. nuragská civilizace. Díky její existenci je dnes tento středomořský ostrov poset téměř osmi tisícovkami obrovských kamenných staveb, kterým se říká nuragy.
Moře na Sardinii je natolik průzračné, pláže natolik romantické a písek na nich mnohdy natolik bílý a jemný, že se Sardinii přezdívá „Karibik Středomoří“. Všech 1 849 kilometrů sardského pobřeží vytváří po mnoho měsíců v roce ideální podmínky nejenom pro koupání, ale také pro šnorchlování a potápění. Nespočet živočichů, které obývají sardské moře, doplňují červené korály, žijící na severozápadě Sardinie. Obyvatelé přístavního města Alghera se specializují na jeho zpracování. Šperky z korálu jsou jedním z nejtradičnějších suvenýrů ze Sardinie. Ostrov byl častým cílem útoku pirátů. Zlom přišel až roku 1570, kdy se v té době na Sardinií vládnoucí Španělské království, rozhodlo neustálým útokům čelit. Španělé přišli s plánem, postavit na ostrově pobřežní bariéru, jejíž základ budou tvořit strážní věže. Za deset let vyrostlo na Sardinii na 30 obranných pevností, které jsou dnes zpřístupněny veřejnosti a organizují se v nich výstavy a nejrůznější propagační akce. Moře poskytuje zdejší gastronmii řadu vynikajících lahůdek, o nichž se v pořadu rovněž dozvíme.
Sardiňané patří k silně věřícím národům. Lidové tradice, které jsou v různých formách hluboce zakořeněné do jejich kultury, uctívají dodnes v plné míře. Typickým příkladem je textilní výroba a další řemeslné práce, nošení lidových krojů či pořádání nespočtu tradičních slavností, kterým se na Sardinii říká festa. Sardinské slavnosti, většinou náboženské a tradicionální, se konají nejčastěji od května do září. V květnu a červnu přichází konec pastýřského roku – stáda se vrací z pastvin, stříhá se ovčí vlna a připravují se sýry. V červenci vrcholí žně a každodenní potraviny – obilí, boby, fazole, mošt a směsice vepřového masa se sýrem, se připravují k uskladnění. Cyklus zemědělsko-pastýřského života opětovně začíná v září. V tomto období se konají především tzv. dlouhé slavnosti s devítidenním pobytem u venkovských poutních míst:. Jejich účastníci se tady už kdysi společně bavili i nocovali.
Máme-li jmenovat tradiční sardinská lidová řemesla, nesmíme rozhodně zapomenout na výrobu textilu a keramiky, tkalcovství, řezbářství, hrnčířství, košikářství či nožířství, ale také šperkařství a zpracování místních kovů. Z textilu rozhodně vynikají koberce z vlny, nejrůznější prostírání, závěsy a také povlečení. Jejich výroba se opírá na Sardinii o silné tradice. Ústředním motivem dekorací je nejčastěji příroda. Výrobkům tak dodnes dominují pestrobarevné detaily rostlin a mořských živočichů. Na četných zobrazeních je zachycen také nelehký život pastevců a venkovanů. Výrobky všech zmíněných řemesel budeme moci v pořadu obdivovat.
Stejně jako na evropském kontinentu, tradice pěstování vinné révy se po staletích zachovala i na Sardinii. Zdejší obyvatelé věří, že za svoji dlouhověkost vděčí pravidelné a střídmé konzumaci vína, zejména červených odrůd, pro jejichž pěstování jsou zde příznivé půdní i klimatické podmínky. V pořadu navštívíme několik vinařských oblastí, nahlédneme do vinných sklepů a seznámíme se s technologií výroby červených i bílých vín.
Sardiňané tvrdí, že je váže velmi silné citové pouto k vlastní půdě. Možná proto ještě dnes tak málo své domovy opouštějí a cestování do zahraničí nepatří k jejich prioritám, protože rádi vychutnávají krásy, které mají doma. V letních měsících mohou hned po práci jít na pláž a o víkendu vyrazit na člunu, loďce nebo plachetnici podél pobřeží na moře. Z dob minulých v nich zůstala hluboce zakořeněna tradice slavností. Často se dodnes slaví se stejnou pompou jako dříve. Na slavnostech sledují nejrůznější představení, účastní se procesí, baví se, tancují, ale také bohatě jedí a pijí. K tradičním víkendovým aktivitám pataří také celodenní piknikové výlety do hor.
Staré tradice na Sardinii reprezentují především zachované stavby a rukodělná výroba. Nejcharakterističtějším prvkem architektury jsou strážní věže a sakrální stavby. Šikovné ruce řemeslníků dodnes dokáží vyrobit ze dřeva téměř jakýkoli předmět denní potřeby. Vyhledávané jsou rovněž výrobky z kůže, jejíž činění a zpracování má na ostrově tisíciletou tradici. Šije se z ní obuv, doplňky oblečení, peněženky i masky. Karnevalové i dekorativní masky se ovšem vyrábějí i z nejrůznějších druhů dřevin – fíkusu, olše, cesmínového dubu, hrušně, kaštanu i třešně. Ve městě Mamoiada navštívíme místního řezbáře a budeme moci výrobu masky sledovat.
Od přelomu 14. století se datuje cílené osídlování Alghera koloniemi Katalánců a Aragonců. Katalánština se od této doby pozvolna stává ve městě a jeho bezprostředním okolí nejpoužívanějším jazykem. Ještě dnes mluví zhruba 23 procent zdejších obyvatel algherskou katalánštinou, která byla uznána jako italský minoritní jazyk. Pro svoji architekturu, především aragonské opevněné hradby, bohatou historii a dodnes udržované tradice, se městu přezdívá Malá Barcelona. Kromě zajímavých památek navštívíme i tradiční sobotní trh, kde se dá sehnat snad úplně všechno včetně ozdob z korálů, které se v okolí Alghera loví už zruba od roku 1370.
Asinara měla pohnutou historii, kterou ostrov dýchá dodnes. Nejedná se o žádné přeplněné turistické místo, ba naopak. Na své objevení turisty teprve čeká. A má toho skutečně dost co nabídnout. Asinara je významná jak pro svou bohatou flóru, tak faunu. A to i přesto, že v době fungování trestní kolonie i vězení s nejvyšší ostrahou, byla vegetace důsledně redukována. Často se pálila, aby se ostrov lépe střežil. Přesto se na tomto relativně malém území nachází 687 druhů rostlin, z toho 5 % endemických. Rozloha národního parku na ostrově Asinara čítá více než 5000 hektarů. Pod ochranu spadá rovněž dalších 10 tisíc hektarů okolního moře s krásnými plážemi.
Aby korál dorostl velikosti, kdy jsou jeho větvičky použitelné pro výrobu šperků nebo uměleckých předmětů, musí uběhnout celá desetiletí. Proto je také v této oblasti pečlivě výlov korálů hlídán a sledován. Lovit korály mohou na Sardinii pouze majitelé licence pro jejich výlov. Mnoho jich není. Lov na Sardinii provádějí potápěči, kteří sestupují do hloubky, která jde od 115 do 135 metrů. V pořadu budeme moci sledovat nejen samotný lov korálů, ale práci zlatníků, pod jejichž rukama se korály v kombinaci s drahými kovy mění v krásné šperky.
V průběhu tisíciletí vzniklo působením sladké a dešťové vody ve skalách Sardinie mnoho jeskynních útvarů. V pořadu se seznámíme s těmi nejznámějšími a nejkrásnějšími. Jejich monumentální prostory zdobí bohaté a pestré krápníky. Náš obdiv k nim bude o to větší, uvědomíme-li si, že růst těchto vápencových útvarů je velmi pomalý: je to zhruba 1 kubický centimetr za 100 let… Sardinie má i podmořské jeskyně, které jsou velmi atraktivní pro potápěče.
Teprve v 60. letech 20. století se na Sardinii začal ve větší míře rozvíjet turistický ruch, který je v posledních letech chápán již jako důležité hospodářské odvětví. Návštěvníky ze zahraničí sem láká především azurové moře, nedotčená příroda a architektonické památky. Oblibě se těší zejména obří kamenné stavby – nuragy, stejně jako románská architektura, která je zde nejzachovalejší v rámci celoevropského měřítka. Nejvyšší návštěvností se historické objekty a netradiční památky obvykle pyšní v době významných svátků. To, že turistický boom na ostrově Sardinie propukl oproti ostatním světovým destinacím později, se ukázalo jako velká výhoda. Místní se poučili z chyb okolních zemí a více dbají na to, aby ostrov prvotně nepodléhal přílivu návštěvníků a jejich požadavkům. Až na výjimky tak kouzelné pobřeží nehyzdí žádné betonové rekreační komplexy. Stavějí se tady většinou nízkopodlažní hotely nebo bungalovy, které nesmějí stát blíž než 300 metrů od moře a barva fasád musí s okolním prostředím splývat.
Doba zobrazovaná filmem Bandité z Orgosola je už dávnou minulostí. V sardinských horách je dnes bezpečno. Můžete se kochat krásou panoramatických výhledů i nedotčených horských vesniček. Za jejich kouzlem však musíte leckdy vystoupat až do vyšších nadmořských výšek. Místní pastevci se totiž často skrývají až na pomyslných koncích křivolakých prašných cest, ukryti před civilizací tajemnou hradbou hor. Kdo dává před historií přednost „přírodnímu adrenalinu“, může vsadit pod vedením zkušeného průvodce na horskou turistiku a podniknout týdenní horskou túru…
Zdroj: Česká televize; Režie: N. Kverková