Italština je sice úředním jazykem a všude se jí domluvíte, ale většina obyvatel mluví doma sardinsky, což je vlastně izolovaně rozvinutá latina. V Algheru se běžně mluví katalánsky, na ostrově San Pietro ligursky, tím však zmatek nekončí, v horách existují různé dialekty natolik vzdálené oficiální italštině, že jim Ital nerozumí.

Pokud navštívíte Sardinii nikoliv v plné letní sezóně, ale v době karnevalu, můžete při troše štěstí narazit na některý z místních masopustních zvyků. Folklór je na ostrově nejen překvapivě zachovalý, ale také neuvěřitelně bohatý a místy neotřele zemitý. Katolická tradice obdařila ostrov množstvím kostelů s místními patrony, jejichž svátky slaví ostrované vskutku horlivě. Milují oslavy, pouti a procesí, takže údajně slaví přes dva tisíce svátků ročně.

V městečku Bosa probíhá karneval poněkud drsně a skrývá zřejmě velmi staré a velmi nekřesťanské symboly. Po městě pobíhají muži převlečení za ženy, vlastně za čarodějnice, celí v černém, tváře také začerněné a na krku nesou pověšená tělíčka panenek. Strašidelně působí to, že nahá plastiková tělíčka povětšinou nemají hlavu. Tyto děsivé postavy vbíhají do domů a obchodů a metlami si vymáhají výslužku, občas přetáhnou kolemjdoucí a s křikem prohánějí děvčata.

Přes hrůzný kolorit je při tom řádění plno smíchu, mladíci předvádějí svá vycpaná prsa, někteří pajdají na jehlových podpatcích. Také postižení se smějí, výprask metlou prý zaručuje zdraví a určitě i plodnost v příštím roce. Zeptali jsme se Bosanů na smysl těch znetvořených panenek, ale dostalo se nám jen neurčitého vysvětlení, že jde o vzpomínku na jakousi ženu, která kdysi zabila své dítě. Někdy přiběhnou čarodějnice s figurkou pejska nebo jiného zvířete, tu si musíte pohladit, chcete-li na sebe přivolat zdar. Protože pes je v mnoha kulturách symbolem potence a plodnosti, je celkem snadné uhodnout, o jaký zdar zde jde.

V Oristanu má karneval vznešenější, aristokratickou podobu. Poslední karnevalovou neděli a úterý se pořádá Sartiglia, jezdecká slavnost, která pochází ze Španělska a má kořeny v 16. století. Oslava probíhá v historických kostýmech na Piazza del Domo. Ústřední postavou je mistr šermu, který se svým doprovodem musí v trysku s mečem prorazit hvězdicovitý kruh. Maskovaní jezdci v plném trysku nabodávají na dřevec malou hvězdu zavěšenou na laně vysoko nad dráhou. Jde o velmi prestižní soutěž a místní fandí svým favoritům.

Stojíte-li chvíli v hustém vzrušeném davu, přistihnete se brzy, že stejně jako Oristané radostně křičíte na ověnčené jezdce, kdykoliv se jim podaří hvězdu získat.

Město je během slavnosti plné lidí v místních krojích, které patří snad k nejbohatším ve Středomoří. Také renesanční kostýmy jsou velmi oblíbené, ale nejsou to jen nějaké divadelní dekorace, jde o skutečné kroje vypracované až do takových detailů, jako jsou šňůrky perel vpletené do dívčích vlasů.

Kolem sochy soudkyně Eleonory posedávají malebné skupinky krojovaných žen a dětí. Oristané nosí své tradiční kroje hrdě a opravdu mají být na co pyšní. Množství zlatých a ostře červených výšivek zdobí nejen rukávy a zástěry ženských šatů, ale dokonce i oblečky kojenců. K dívčímu kroji pak patří bohaté šňůry perel nebo červených mořských korálů. Že však nejde o nějaký skanzen, brzy dokáže několik drobných postaviček Harryho Pottera nebo maska Jásira Arafata. Přímo pod sochou Eleonory Arborejské můžete potkat i silně navoněného a nalíčeného transvestitu, který vás možná obdaří něžným polibkem

Zdroj: http://vera-tydlitatova.eblog.cz/sardinie-3-karneval-drsny-i-vzneseny ; Foto: SardegnaCultura