Je známý pod jménem „Carrasegare“, které má stejný etymologický původ jako italské slovo pro karneval „carnevale“ pocházející z latinského „carne levamen“, což znamená „odstranit maso“ v očekávání nadcházejícího půstu. Oslavy začínají 17. ledna a končí právě v první den půstu. Doslovný význam slova „Carrasegare“ je však podle některých antropologů, mezi nimiž je i Dolores Turchi, poněkud krutější a znamená trhat živé maso, což připomíná antické obětní obřady spojené s kultem boha Dionýsa, který v mytologii starých národů Středomoří každý rok na jaře umíral a znovu se rodil jako vegetace na tamních polích.

Vznik festivalu tedy není třeba přičítat žádné náboženské tradici a všeobecně přijímaný názor je, že moderní karneval je výsledkem zjevné nucené christianizace pohanských obřadů. Slavné a úchvatné táborové ohně, které se zapalují na svátek sv. Antonína 17. ledna, které tradičně zahajují karneval, byly původně ohně, kterými se oslavoval konec zimy. Na Sardinii stále najdete vesnice, které si udržují silné vazby s původní pastýřskou společností a kde je stále možné dostat se blízko, byť jen v podobě jemných náznaků, k původnímu významu karnevalových obřadů, které navzdory svým rozdílům představují vždy problematiku boje a protikladu mezi člověkem a zvířetem, boje mezi racionální vůlí a silou přírody s jejími magickými a zvířecími vlastnostmi.

Nejviditelnější a také nejvíce sugestivní částí těchto rituálů jsou určitě masky, které zpodobňují typické postavy a příběhy: zvířecí, lidské a polobožské.

Mamuthones a Issohadores v Mamoiada, Boes a Merdules v Ottana, Bundos v Orani, Thurpos v Orotelli, Buttudos ve Fonni, Mamutzones a Urtzu v Samugheo, Tumbarinos v Gavoi, Colonganos v Austis, Sonaggois v Ortueri, Maimones v Oniferi, Maschera a Gattu v Sarule... zkrátka se dá říci, že každé z hlavních center Barbagie, hornaté oblasti ve středu Sardínie, kde archaické tradice byly zachovány v průběhu dlouhých staletí izolace, má své vlastní masky a obřady, jak oslavovat každoročně konec zimy, a stejně je tomu i v dalších centrech Sardinského vnitrozemí od Laconi až po Sinnai.

Ale Carrasegare je možné vidět také v jiných formách, méně archaických, ale stále starodávných, které v sobě stále nesou důležité symbolické hodnoty, tak jako např. slavnost Sartiglia neboli jezdecký turnaj, který je symbolem města Oristano a jeho slavné soudní historie. Ve všech svých podobách, a to i v těch nejhlučnějších a méně souvisejících s původní místní kulturou, karneval na Sardinii má jedno společné poslání, a tím je vymítit strach a zlo ze sebe a ze své komunity.