1 den

Když vyrazíte od vlakového nádraží a jdete ulicí Via Roma směrem k přístavu, po levé straně se nachází Radnice Cagliari, postavená v letech 1899 až 1907. Její architektonický styl je inspirovaný aragonskou gotikou, rozšířenou na Sardinii ve 14. a 15. století s typickými secesními motivy květin. Výzdobou interiéru byli pověřeni významní sardinští umělci, především Felice Melis Marini a Filippo Figari, který vyzdobil Obřadní síň (Sala dei Matrimoni) a Radní sál (Salone del Consiglio). Když vyjdete z budovy radnice, a pokračujete vlevo ulicí Via Roma, projdete charakteristickým podloubím, které je symbolem jedné z nejtypičtějších procházek městem. Když dojdete k dokům, pokračujete ulicí Viale Bonaria, kde se nachází budova CIS, postavená v letech 1987 až 1992 podle projektu Renza Piana. Pokračujete dál ulicí Viale Bonaria, a dorazíte ke stejnojmennému kopci, na jehož vrchu stojí vedle sebe Svatyně a Bazilika Bonaria. Svatyně, postavená v letech 1324 až 1326 Aragonci, je jeden z typických příkladů katalánské gotické architektury. Uvnitř se nachází posvátná dřevěná socha Madonna di Bonaria (z 15. století)a malba Madonna del Cardellino od Micheleho Cavara (ze 16. století). V sousedním muzeu se nacházejí umělecká díla a námořníci ex-voto věnované svatyni. Stavba blízké baziliky celkem velkých rozměrů byla zahájena roku 1704 podle projektu vojenského inženýra jménem Felice De Vincenti, poté pozměněna Giuseppem Vianou roku 1778, a dnešní fasáda byla dokončena až v roce 1954. Celý komplex se vyznačuje použitím vápence pocházejícího z tohoto kopce, pod kterým se nachází památkový hřbitov Cimitero Monumentale z 18. století, který lemuje stejnojmennou ulici. Projdete Viale Cimitero, zahnete doleva na ulici Via Logudoro, a k náměstí San Cosimo, kde se tyčí starý kostel San Saturnino, věnovaný mučedníkovi z Cagliari, popravenému roku 304 během pronásledování císaře Diocleziana. Kostel je postavený v 6. století s křížovým půdorysem s kopulí a byl přestavěn v 11. století. Když projdete ulicí Via San Lucifero a ulicí Via Iglesias, směřujete k historické čtvrti Villanova a projdete první úsek ulice Via Garibaldi až k náměstí Piazza Costituzione, na kterém stojí Bašta Saint Remy, postavená v letech 1896 až 1902. Bašta se vyznačuje velkým schodištěm, které se rozděluje na dvě větve, začíná na náměstí a spojuje řadu teras, kudy vede procházka pod střechou podél ulice Viale Regina Elena.

Itinerář pokračuje směrem nahoru po ulici Viale Regina Elena, nazývané “Terrapieno”, a dojdete k parku Giardini Pubblici, kde se nachází Městská umělecká galerie (Galleria Comunale d’Arte). Od ledna 2001 se v galerii, první budově na Sardinii, která se stala sídlem muzea, nachází vzácná kolekce Ingrao od nejvýznamnějších italských mistrů 20. století. Zahrnuje díla umělců Umberto Boccioni, Giorgio Morandi, Filippo De Pisis, Mario Mafai, Felice Casorati e Mino Maccari.

Dále je zde vystaven výběr 74 děl z městské sbírky (Collezione Civica) od nejvýznamnějších představitelů sardinského umění 20. století a umělců jako jsou Francesco Ciusa a Giuseppe Biasi, Maria Lai a Costantino Nivola. Poslední úsek ulice Viale Regina vede stejnojmennou branou na náměstí Piazza Arsenale, které je součástí hradu a tvoří nejdůležitější ze čtyř historických čtvrtí Cagliari. Z náměstí je přístupná Citadela muzeí, moderní muzejní komplex v místech starého vojenského arzenálu. Nachází se zde Národní archeologické muzeum a Národní obrazárna. Archeologické muzeum je považováno za nejvýznamnější sardinskou sbírku archeologických vykopávek datujících se od pravěku až do období Byzance. Mezi tyto poklady patří sošky bohyně matky, bronzové sošky z období nuragů, fénicko-punské šperky (z nichž například slavný skleněný náhrdelník nalezený v Olbii) a olověné románské pruty. V obrazárně je dochovaná řada významných malovaných retáblů z 15. A 16. století a plátna ze 17. až 19. století, které dokumentují historii sardinského malířství. V Citadele se nachází také zajímavá sbírka anatomických ceroplastik od Clementa Susiniho a Siamské muzeum “Cardu” se sbírkou zbraní, porcelánu a orientálních předmětů. Když vyjdete branou Porta Cristina z 19. století, dostanete se na ulici Viale Buoncammino, s krásným výhledem na historickou čtvrť Stampace a dohlédnete i na Římský amfiteátr (ze 2. století n. l.), se schodišť částečně vytesanými ve skále, který se dosud využívá ke koncertům a operám pod širým nebem. Amfiteátr je spolu s taktéž vytesanou jeskyní Grotta della Vipera nejvýznamnější dochovanou památkou z římského města. Vrátíte se zpátky stejnou cestou až k pisanské věži Torre San Pancrazio (1305), navržené spolu s věží Torre dell’Elefante (1307) architektem z Cagliari Giovannim Capulou, aby chránily severní vstup do hradu.

Když zahnete na náměstí Piazza Indipendenza a pokračujete ulicí Via Martini dorazíte k náměstí Piazza Palazzo, kde stojí Královský palác a katedrála Santa Maria. Královský palác, bývalé sídlo španělských a poté piemontských místokrálů (zdokumentovaných řadou krásných portrétů z 18. a 19. století v síni Sala degli Alabardieri), byl příležitostně i sídlem Savojského dvora v exilu v letech 1799 až 1814. Na konci 19. století ho, jako sídlo provinční správy, vyzdobil malíř z Perugi Domenico Bruschi tématy čerpanými z historie Sardinie a z klasické mytologie. Katedrála Santa Maria, postavená na začátku 13. století Pisany, se stala katedrálou roku 1258. Zvonice je jediný strukturální prvek, který se zachoval z románské stavby. Z tohoto období pochází také kazatelna - pulpito di Guglielmo (zhotovená v letech 1159 až 1162), zaslaná z katedrály z Pisy v letech 1310 až 1312 a rozebraná ve druhé polovině 17. století u příležitosti barokních úprav katedrály. Uvnitř se nacházejí také dvě gotické kaple: nalevo od oltáře pisanská kaple a napravo aragonská, postavená po roce 1326, když Katalánci a Aragonci dobyli ostrov.

V 17. století byla vybudována i krypta pro relikvie sardinských svatých a mučedníků, ve které se nacházejí neoklasicistické pohřební předměty Marie Luisy Savojské, královny Francie, a princátka Karla Emanuela Savojského. Uvnitř se nacházejí cenné barokní oltáře z dvoubarevného mramoru a pohřební památky arcibiskupů a biskupů, mauzoleum sicilského krále jménem Martino il Giovane, krásné oltářní obrazy z 18. století a stříbrné posvátné předměty, v dnešní době zčásti uložené v sousedním muzeu Museo Diocesano. Když se vydáte dolů k historické čtvrti Marina, vydáte se ulicí Via Manno a zahnete doleva na ulici Via Baylle, dojdete až k nejvíce renesančnímu kostelu na Sardinii Sant’Agostino, postaveném na konci 16. století. Vedlejší vchod kostela Sant’Agostino vede na prostranství Largo Carlo Felice, po kterém vystoupáte až na náměstí Piazza Yenne, poté se vydáte ulicí Via Azuni, která je zakončena průčelím barokního kostela San Michele, postaveném Jezuity ve druhé polovině 17. století. Sakristie, zdobená freskami od římského umělce jménem Giacomo Altomonte, je rokokový prostor, který se vyznačuje stylistickou uceleností celého svého mramorového, dřevěného a malovaného vybavení.